Lido – geobotanická charakteristika území a komentovaná mapa
J.A.Šturma, září 2020
Kontext
Komplex krajiny, nazývaný dnes jako bývalé Lido, je malou součástí rozsáhlých dunajských luhů, sahajících destíky kilometrů v obou směrech toku Dunaje. Ačkoliv dnešní stav území přirozený luh příliš nepřipomíná, lze jej v náznacích najít i na nejruderálnějších úsecích. Lužní lesy se vyznačují výraznou dynamikou a v geologickém měřítku představuje dnešní stav území pouhou dočasnou periodu. Lesní společenstva Lida tak lze bez nadsázky považovat za pokračování velmi starého, i když dnes dočasně silně poškozeného lužního ekosystému.
Charakter, struktura a význačné rysy území
Lido je mosaika sukcesní řady antropogenních i "přírodních" biotopů od holého betonu po pralesovitý, stinný lužní les. Stavební aktivity obohatily zdejší krajinu o biotopy, které by se zde přirozeně nevyskytovaly - "převisy" pod mosty, navážky nebo pestrá směs dřevin zahrádkářských kolonií.
Obecná doporučení a strategie péče o bývalé Lido
Současná hydrologická situace Lida je ve srovnání s historickým stavem tristní. Boční ramena Dunaje byla zasypána, tůňky již v území neexistují a přirozené břehové porosty byly zničeny umělou regulací břehů. Jedinou možností (a pravděpodobně nereálnou) je revitalizace břehů a obnovení tůněk a alespoň části zasypaného ramene. Současná situace však vede k postupnému posunu přítomných společenstev směrem k sušším typům - dubohabřinám a subxerofilním trávníkům.
Lužní les je zde zastoupen několika typy porostů - od těch "pralesovitých" až po lidmi silně navštěvované úseky parkovitého charakteru. Zásadní je však udržení členitých pater lesa a ponechávání mrtvého dřeva včetně doupných torz stromů. To se v podstatě rovná bezzásahovému režimu; výraznější parkové úpravy v lužním lese jsou vysloveně nevhodné.
Dočasné, efemerní biotopy obsahují zásadní část biodiversity území, jejich ochrana nebo zachování je však obtížně uchopitelné a v praxi často těžko proveditelné. Obecně je proto potřeba vyhnout se dosévání a umělému "zazeleňování" a ponechat určité části Lida přístupné mechanickému narušování, například jako cyklocrossová hřiště nebo všelijaké těžko definovatelné "plácky".
Bizarní krajina, vzniklá opuštěním zahrádek, je ideálním "materiálem" pro tvorbu neobvyklých forem extenzivních parků. Zahradní kultury, ovocné dřeviny a struktura pozemků samotných je zde promíchána s expandujícím luhem a vytváří unikátní biologickou a krajinnou směs. Zásadní je vyhnout se plošnému zničení a zbuldozerování takových území a spíš provádět citlivé, "punkové" zásahy a celou strukturu tak postupně zpřístupňovat.
Celé území Lida je velmi výrazně zasaženo rostlinnými invazemi. Krom běžných invazních druhů se zde vyskytují i ty méně nápadné (například Celtis occidentalis).; odhadem třetina zdejší flóry jsou neofyty a zabírají více než polovinu pokryvnosti veškeré vegetace. Proti invazním druhům však nemá cenu příliš zasahovat - charakter území (u řeky, poblíž dopravních tepen, rozlehlé zahrádkářské kolonie) způsobuje, že invazní druhy odsud pravděpodobně nikdy nevymizí.
Strategie zacházení s invazními druhy by tak měla spíš spočívat ve správném biologickém managementu biotopů, ve kterých některé invazní druhy nejsou příliš žádoucí. Jde především o seč kulturních trávníků, pravidelné mechanické narušování subxerofilních biotopů nebo obnovení vodního režimu vysychajících lužních biotopů.
Jednotlivé lokality, jejich charakteristika a managementová doporučení
1. místy téměř holá betonová plocha na místě bývalé štěrkovny. Přesto se jedná místo s velmi cennými biotopy – na jen pozvolna zarůstajícím betonovém prostranství se nacházejí jak periodické, mělké tůně se subhalofilní pobřežní vegetací, tak vegetace jednoletých plevelů s Artemisia annua a Chenopodium botrys.
management: ponechání holých ploch se sporadickou vegetací, nízkých navážek a periodických tůněk.
2. skupina topolů černých s otevřenými stanovišti, se zbytky staveb po demolici.
management: ponechání - již vzrostlé stromy
3. pás náletových dřevin s dominantním topolem černým, pajasanem žláznatým a akátem; v podrostu běžná ruderální flóra.
management: ponechání jako spontánně vzniklé, ale cenné "zelené clony" území.
4. nepřístupné území; zřejmě však podobná betonová plocha, jako polygon 1.
5. drobný pruh jakéhosi "protoluhu", tvořeného ve stromovém patře topolem černým a topolem bílým s výraznou příměsí pajasanu žláznatého. Zjevně alespoň slabě podmáčený biotop (se slabou příměsí rákosu, který je indikátorem vysoké hladiny podzemní vody), s "lužní" strukturou dřevinného patra.
management: zajímavý fragment náznaku luhu, při konverzi ponechat "autonomnímu" vývoji.
6. zastavěné území se zarostlými kurty.
7. výrazná alej, tvořená Populus nigra var. italica (topolem). V podrostu význačný invazní druh - Bunias orientalis.
management: tento kultivar topolu je častým sázeným druhem větrolamů a alejí. V současnosti ještě zdravé stromy rychle stárnou a bude třeba je časem nahradit - ideálně například duby, které jsou dlouhověké a v nivní krajině jsou doma.
8. husté ruderální křoví, částečně vysázené podél dálniční přípojky. Dominuje Ailanthus altissima s Clematis vitalba ; vysázeny jsou i různé exotické dřeviny jako zelená stěna podél silnice.
management: ponechat bez zásahu
9. nálet i výsadba topolů podél atletického oválu; zčásti i okraj navážky, porostlý spontánním náletem Ailanthus altissima. V podrostu vysoký brownfield s dominantní kopřivou (Urtica dioica).
management: stromové solitéry ponechat jako dominanty
10. mladý nálet Populus alba na hromadě štěrku; v podrostu řídký brownfield se Solidago gigantea a počínajícím přerůstáním Clematis vitalba
management: obtížně určitelný. Je možné ponechat pár exemplářů dřevin a zbytek udržovat jako kulturní bezlesí.
11. výrazná halda stavebního materiálu (??), pravděpodobně (krom staveb) nejvyšší část krajiny Lida. Na jižně exponované hraně roste teplomilné ruderální společenstvo s Artemisia absinthium, Onopordon acanthoides a malou populací Linaria genistifolia (která roste v převážně holých, kamenitých úsecích navážky). Halda výrazně zarůstá směsí dřevin v čele s invazními Ailanthus altissima a Acer negundo. management: ponechání navážky jako vyhlídkového místa, spolu s udržením částečného bezlesí (a redukcí náletů dřevin) by vedlo k udržení stávající biodiversity; jedná se přitom o výjimečný krajinný prvek, jaký se již na jiném místě Lida neopakuje.
12. nepřístupné území
13. velmi zajímavé, obtížně přístupné "ostrovní" území v zahrádkářské kolonii. Část čtvercového háje obsahuje také zbytky zahrádek, část je ovšem dominována duby, habry a jasany a blíží se okraji tvrdého luhu s přechodem do dubohabřiny (analogický,i když mnohem zachovalejší porost je nedaleko po proudu Dunaje, v rezervaci Hrabiny). Bylinné patro však obsahuje převážně silně nitrofilní druhy s častými apofyty (raritou je přežívání Yucca filamentosa). Místy opět masivně zplaňuje Ailanthus altissima.
management: hodnotný a v rámci Lida ojedinělý fragment dubohabřiny, který - ač silně poškozen lidskou činností - tvoří jeden ze základních kamenů krajinné struktury území. Doporučuji zachovat, s redukcí invazních druhů a odpadků.
14. rozsáhlá zahrádkářská kolonie s členitými zahradami, solitérními ovocnými stromy a sečenými trávníky. management: viz obecná doporučení
15. opuštěná zahrádkářská kolonie, obsahující místy téměř neprostupnou jungli ( v keřovém patru dominují Clematis vitalba a Pathenocissus inserta). Jde o kombinaci pronikající lužní krajiny a zbytky zahrádkářských výsadeb, masivně odumírající v silně stinném keřovém patru.
management: lze jak ponechat samovolnému vývoji (směřujícímu k tvrdému luhu), tak - při vložení dostatečné energie - k tvorbě zajímavého prostupného parku s kombinací přirozených i vysázených a již vzrostlých dřevin.
16. nepřístupný areál
17. část zahrádkářské kolonie s opuštěnými okraji; v okolí průseku elektrického vedení masivní populace invazních Solidago canadensis a Solidago gigantea.
management: viz obecná doporučení.
18. opuštěný úsek zahrádkářské kolonie, velmi bohatý na okrasné i ovocné dřeviny a zbytky zahrádkářských kultur. Velmi časté jsou ořešáky (Juglans regia), v keřovém patře masivně zmlazuje Swida sanguinea. Východní okraj je rozvolněnější, s mladšími sukcesními stadii a výraznou populací Solidago canadensis.
management: minimálně zachování cenného stromového patra; krom ovocných stromů také mohutného Populus alba v centrální části polygonu. Z území lze téměř "bez práce" vytvořit cenný park.
19. část zaniklé zahrádkářské kolonie s výrazným stromovým patrem, tvořeným Quercus robur, Populus alba a Fraxinus excelsior. V podrostu směs apofytů a ruderální flóry; význačná je také zjevně expandující populace ozdobnice čínské (Miscanthus sinensis).
management: zásadní je udržení velmi hodnotného stromového patra, tvořeného starými, autochtonními dřevinami.
20. mladší, ale již značně zarůstající plocha, tvořená "kulturní stepí" s dominantní Calamagrostis epigejos a Erigeron annuus. Okrajově obsahuje také několik odumírajících jasanů a skupina masivních a starých dubů letních.
management: udržení "savanovitého" charakteru s rozptýlenými stromovými solitéry
21. malý brownfield s převažující vysokou bylinnou vegetací a sukcesí Populus alba; dominuje Erigeron annuus a Calamagrostis epigejos, v místech s mechanickými disturbancemi se však v náznacích vyskytují i druhy písčin - především malá populace Berteroa incana.
management: odstínění silnice pásem vysokých dřevin, jinak zachování narušovaných plošek.
22. štěrkovitá plocha, rychle podléhající masivní sukcesi topolu a invazi Solidago canadensis a Solidago gigantea. Na holých plochách dominuje populace Ambrosia artemisifolia, častý je však také Artemisia annua. Celé území je pravěpodobně ( se sousedními polygony 20, 33 a 34) součástí staré lužní krajiny ještě před vznikem současného stavu Lida.
management: zásadní je udržení struktury rozptýlených, dominantních stromů a otevřených, mechanicky narušovaných trávníků - charakteru typické podunajské kulturní lužní krajiny.
23. travnatý svah dunajské protipovodňové hráze; dnes převážně sečené společenstvo se směsí druhů ovsíkových luk, psárkových luk a ruderálních městských trávníků.
management: seč jako doteď, mohla by být ovšem diferencovaná (tj. neposečení celé rozlohy trávníku naráz).
24. zastavěné, nepřístupné území
25. parkoviště pod mostem buď zcela bez vegetace, nebo se sešlapovými společenstvy dominovanými Polygonu aviculare.
management: ponechání v současném stavu (pevný povrch není zásadně vhodný).
26. úsek tvrdého luhu s typickým prostorovým členěním na několik keřových pater a velmi vysoké stromové patro, s velmi stinným interiérem a častými liánami (Clematis vitalba, Humulus lupulus). Z lužních lesů Lida jde o nejvíce antropogenně ovlivněný úsek s častými hulicími "plácky", častými pěšinkami a vetším množstvím odpadků. I přesto se zde nachází například značné množství mrtvého dřeva. management: polopřirozený lužní les (viz obecná doporučení); ponechání samovolnému vývoji.
27. bezlesí u břehu s několika skupinkami náletů Populus alba ; trávníky jsou většinou sešlapové, s dominancí ruderálních a invazních druhů. Za zmínku stojí malá populace Xanthium albinum u východního okraje segmentu.
management: krom břehových úprav (viz obecná doporučení) udržení mosaiky bezlesí a dřevinných náletů (tj. zhruba v současném stavu).
28. mladý a hustý porost Populus alba pří břehu řeky; jedná se o mladý tvrdý luh s podrostem Solidago canadensis.
management: ponechat spontánnímu vývoji.
29. luh podobný segmentu 26; frekvence lidských tratolišť a odpadků je o něco nižší.
management: ponechání spontánnímu vývoji.
30. převis silnice - z větší části holá půda s vrstvičkami naplaveného sedimentu v záplavové zóně ; ve vlhčích úsecích s přítomností Sambucus nigra, populus alba a Parietaria officinalis.
management: složením i ekologií se blíží přirozeným skalním převisům. Ponechat v současném stavu.
31. iniciální stadium tvrdého luhu - brownfield zarůstající Populus alba s masivní populací Solidago canadensis; početné pěšinky.
management: ponechání spontánnímu vývoji.
32. pravděpodobně fragment starého luhu se starými duby (Quercus robur); místy masivní invaze Ailanthus altissima. Při povodňovém valu zbytky plotu, místy maivní populace Solidago canadensis. management: udržení "kulturní savany" s ponecháním solitér.
33. masivní solitérní dub letní (Quercus robur), silně zarostlý ochmetem evropským (Loranthus europaeus); pravděpodobně nejstarší a nejcennější dřevina na lokalitě.
management: prvek staré lužní krajiny, který je třeba pravidelně monitorovat a případně dendrologicky zasáhnout.
34. čerstvý brownfield s ojedinělými stromovými solitéry, masivní popluací Senecio canadensis a několika úseky otevřených štěrkovitých biotopů. V nich se místy vyskytuje Petrorhagia prolifera a Ambrosia artemisifolia. Velmi slabě se v území také vyskytuje Senecio inaquidens - jihoafrický neofyt, který se invazně šíří střední Evropou.
management: opět ponechání otevřeného, savanovitého charakteru území s otevřenými štěrkovitými plochami. Využití území - například jako motorkářského cvičiště - je velmi vhodné právě kvůli podstatné úloze mechanických disturbancí.
35. malá navážka pří rozsáhlé betonové ploše, většina je však zarostlá Calamagrostis epigejos. V horní části navážky je zplanělá Yucca filamentosa.
management: zajímavý terénní útvar, ideální by bylo ponechat ho; vhodný by byl například cyklocross.
36. hustý ruderální nálet na navážce - dominuje Ailanthus altissima a Robinia pseudoacacia; místy také mladá sukcese Populus alba. Typická ukázka "globální vegetace" Lida v jeho ruderálnější, jižní části. management: je možné ponechat jak je, nebo proředit a v kontext sousedních ploch nechat vzniknout "ruderální park"
37. rozsáhlá betonová plocha se sporadickou vegetací; přesto se zde vyskytují druhy, podtrhující charakter "betonové stepi" - Chondrilla juncea, Linaria genistifolia,... Na malé navážce ve východní polovině polygonu dokonce zplaňuje pěstovaná Perovskya abrotanoides.
management: lokalita není tak cenná, aby vyžadovala zvláštní zacházení. Nabízí se odstraněn betonového povrchu a začlenění do navazující lužní krajiny.
38. výsadba borovice černé (Pinus nigra).
management: porost bez biologického nebo krajinářského významu.
39. malý labyrint odpadky značně zaházených plošek; převažují betonové plochy a jejich okraje s primitivními půdami a převážně sukulentní vegetací; dominuje Sedum hispanicum, Portulaca oleracea. Zajímavá je "mikromosaika" podmáčených i suchých plošek s vyšší vegetací na hlubších půdách. Zbytek segmentu je pak tvořen různě starými nálety dominovanými Ailanthus altissima.
management: opět ukázka strukturně pestré směsi autochtonních a invazních druhů na čistě antropogenním povrchu; odstraněním odpadků lze docílit zajímavou "parkovou" strukturu.
40. drobný ostrůvek mohutného eutrofního náletu s dominancí Ailanthus altissima; podrost je tvořen převážně ruderálními druhy a Clematis vitalba.
management: lze ponechat spontánnímu vývoji, který bude nejspíš směřovat k nějaké formě lužního lesa.
41. nepřístupný areál
42. parkovitá plocha s několika stromovými solitéry, zřejmě částečně i zbytek bývalé zahrady. management: bez většího významu, vhodné je ponechat stromové solitéry.
43. nejrozsáhlejší a nejzachovalejší úsek lužního lesa v celém Lidu. Strukturně velmi pestrý lužní les zahrnuje jak husté, téměř pralesovité úseky, tak zarostlé paloučky nebo světlinky. Zjevná je historická manipulace s terénem - časté jsou všelijaké prohlubně, zbytky staveb etc.... Jedná se o tvrdý luh - krom masivních topolů černých jsou časté také husté shluky Populus alba, řidšeji také Ailanthus altissima. Vzácněji se ve stromovém patře objevuje Ulmus laevis nebo introdukovaný Celtis occidentalis. Keřové patro je téměř čistě dominováno Cornus sanguinea; bylinné je pak velmi řídké a sporadické (vzhledem k nedostatku světla u dna porostu), na světlinkách je však - krom obligátních nitrofytů - častý také Parietaria officinalis.
V celém porostu je masivní množství mrtvého dřeva a jedná se tak o velmi cenné lesní společenstvo, ačkoliv lužní dynamika je silně poškozena narušením hydrologického režimu. Porost je také dějištěm značného množství neveřejných lidských aktivit.
management: ponechat bez zásahu - striktně. Obnovení hydrologického režimu viz obecná doporučení.
44. úzký pruh měkkého luhu se Salix fragilis a Populus alba na silně antropogenně upraveném břehu. Chybí vlhkomilné druhy, přesto zřejmě při povodních dochází k částečnému přeplavování a akumulaci písčitých sedimentů. Místy je zpevněný břeh narušen a vyskytují se přirozenější zálivy s fragmenty vlhkomilné vegetace.
management: ponechat bez zásahu.
45. drobný fragment měkkého luhu - velmi mladý a hustý porost Populus alba se sporadickým podrostem, tvořeným především Solidago canadensis a Solidago gigantea.
management: bez zásahu.
56. bývalá podunajská loučka, dnes z větší části nálet topolu černého se zbytky brownfieldových porostů, tvořených převážně Solidago gigantea a Solidago canadensis. U břehové pěšinky se vyskytuje malá populace Xanthium albinum.
management: zde doporučuji obnovení loučky sečením; několik spontánně rostoucích topolů lze ponechat jako solitérní dřeviny.
57. "benzínkový" brownfield, který je však poměrně pestrý. Jde zřejmě o pozůstatek hodnotného, teplomilného brownfieldu s Artemisia absinthium.
management: udržení bezlesí a občasná seč nebo mechanické narušování.
58. svah tramvajové trati s mosaikou vysetého trávníku a různě hustých náletů Populus alba. V severní části je vegetace iniciálním stadiem tvrdého luhu.
management: ponechat bez zásahu.
59. bizarní "tůňka" pod mostem - vodní ploška s fragmenty vlhkomilné vegetace. Několik trsů Typha angustifolia, při břehu také Rorripa sylvetsris. Hodnotný a atraktivní antropogenní biotop.
management: ponechat bez zásahu.
60. bývalý atletický ovál, dnes zarostlý vysokým brownfieldem s dominantním Artemisia vulgaris. Vzhledem k pokročilému sukcesnímu stadiu neobsahuje vzácnější druhy otevřených stanovišť. management: bez výraznější biologické hodnoty.
61. obdoba polygonu 23 - sečené trávníky protipovodňového valu.
management: změna režimu seče na ploškovitý.
Komplex krajiny, nazývaný dnes jako bývalé Lido, je malou součástí rozsáhlých dunajských luhů, sahajících destíky kilometrů v obou směrech toku Dunaje. Ačkoliv dnešní stav území přirozený luh příliš nepřipomíná, lze jej v náznacích najít i na nejruderálnějších úsecích. Lužní lesy se vyznačují výraznou dynamikou a v geologickém měřítku představuje dnešní stav území pouhou dočasnou periodu. Lesní společenstva Lida tak lze bez nadsázky považovat za pokračování velmi starého, i když dnes dočasně silně poškozeného lužního ekosystému.
Charakter, struktura a význačné rysy území
Lido je mosaika sukcesní řady antropogenních i "přírodních" biotopů od holého betonu po pralesovitý, stinný lužní les. Stavební aktivity obohatily zdejší krajinu o biotopy, které by se zde přirozeně nevyskytovaly - "převisy" pod mosty, navážky nebo pestrá směs dřevin zahrádkářských kolonií.
Obecná doporučení a strategie péče o bývalé Lido
- revitalizace břehů a obnova vodního režimu
Současná hydrologická situace Lida je ve srovnání s historickým stavem tristní. Boční ramena Dunaje byla zasypána, tůňky již v území neexistují a přirozené břehové porosty byly zničeny umělou regulací břehů. Jedinou možností (a pravděpodobně nereálnou) je revitalizace břehů a obnovení tůněk a alespoň části zasypaného ramene. Současná situace však vede k postupnému posunu přítomných společenstev směrem k sušším typům - dubohabřinám a subxerofilním trávníkům.
- bezzásahový režim v lužních lesích
Lužní les je zde zastoupen několika typy porostů - od těch "pralesovitých" až po lidmi silně navštěvované úseky parkovitého charakteru. Zásadní je však udržení členitých pater lesa a ponechávání mrtvého dřeva včetně doupných torz stromů. To se v podstatě rovná bezzásahovému režimu; výraznější parkové úpravy v lužním lese jsou vysloveně nevhodné.
- péče o solitérní dřeviny a stará kulturní lužní krajina
- efemerní biotopy
Dočasné, efemerní biotopy obsahují zásadní část biodiversity území, jejich ochrana nebo zachování je však obtížně uchopitelné a v praxi často těžko proveditelné. Obecně je proto potřeba vyhnout se dosévání a umělému "zazeleňování" a ponechat určité části Lida přístupné mechanickému narušování, například jako cyklocrossová hřiště nebo všelijaké těžko definovatelné "plácky".
- transformace zaniklých zahrádkářských kolonií
Bizarní krajina, vzniklá opuštěním zahrádek, je ideálním "materiálem" pro tvorbu neobvyklých forem extenzivních parků. Zahradní kultury, ovocné dřeviny a struktura pozemků samotných je zde promíchána s expandujícím luhem a vytváří unikátní biologickou a krajinnou směs. Zásadní je vyhnout se plošnému zničení a zbuldozerování takových území a spíš provádět citlivé, "punkové" zásahy a celou strukturu tak postupně zpřístupňovat.
- co s invazními druhy?
Celé území Lida je velmi výrazně zasaženo rostlinnými invazemi. Krom běžných invazních druhů se zde vyskytují i ty méně nápadné (například Celtis occidentalis).; odhadem třetina zdejší flóry jsou neofyty a zabírají více než polovinu pokryvnosti veškeré vegetace. Proti invazním druhům však nemá cenu příliš zasahovat - charakter území (u řeky, poblíž dopravních tepen, rozlehlé zahrádkářské kolonie) způsobuje, že invazní druhy odsud pravděpodobně nikdy nevymizí.
Strategie zacházení s invazními druhy by tak měla spíš spočívat ve správném biologickém managementu biotopů, ve kterých některé invazní druhy nejsou příliš žádoucí. Jde především o seč kulturních trávníků, pravidelné mechanické narušování subxerofilních biotopů nebo obnovení vodního režimu vysychajících lužních biotopů.
Jednotlivé lokality, jejich charakteristika a managementová doporučení
1. místy téměř holá betonová plocha na místě bývalé štěrkovny. Přesto se jedná místo s velmi cennými biotopy – na jen pozvolna zarůstajícím betonovém prostranství se nacházejí jak periodické, mělké tůně se subhalofilní pobřežní vegetací, tak vegetace jednoletých plevelů s Artemisia annua a Chenopodium botrys.
management: ponechání holých ploch se sporadickou vegetací, nízkých navážek a periodických tůněk.
2. skupina topolů černých s otevřenými stanovišti, se zbytky staveb po demolici.
management: ponechání - již vzrostlé stromy
3. pás náletových dřevin s dominantním topolem černým, pajasanem žláznatým a akátem; v podrostu běžná ruderální flóra.
management: ponechání jako spontánně vzniklé, ale cenné "zelené clony" území.
4. nepřístupné území; zřejmě však podobná betonová plocha, jako polygon 1.
5. drobný pruh jakéhosi "protoluhu", tvořeného ve stromovém patře topolem černým a topolem bílým s výraznou příměsí pajasanu žláznatého. Zjevně alespoň slabě podmáčený biotop (se slabou příměsí rákosu, který je indikátorem vysoké hladiny podzemní vody), s "lužní" strukturou dřevinného patra.
management: zajímavý fragment náznaku luhu, při konverzi ponechat "autonomnímu" vývoji.
6. zastavěné území se zarostlými kurty.
7. výrazná alej, tvořená Populus nigra var. italica (topolem). V podrostu význačný invazní druh - Bunias orientalis.
management: tento kultivar topolu je častým sázeným druhem větrolamů a alejí. V současnosti ještě zdravé stromy rychle stárnou a bude třeba je časem nahradit - ideálně například duby, které jsou dlouhověké a v nivní krajině jsou doma.
8. husté ruderální křoví, částečně vysázené podél dálniční přípojky. Dominuje Ailanthus altissima s Clematis vitalba ; vysázeny jsou i různé exotické dřeviny jako zelená stěna podél silnice.
management: ponechat bez zásahu
9. nálet i výsadba topolů podél atletického oválu; zčásti i okraj navážky, porostlý spontánním náletem Ailanthus altissima. V podrostu vysoký brownfield s dominantní kopřivou (Urtica dioica).
management: stromové solitéry ponechat jako dominanty
10. mladý nálet Populus alba na hromadě štěrku; v podrostu řídký brownfield se Solidago gigantea a počínajícím přerůstáním Clematis vitalba
management: obtížně určitelný. Je možné ponechat pár exemplářů dřevin a zbytek udržovat jako kulturní bezlesí.
11. výrazná halda stavebního materiálu (??), pravděpodobně (krom staveb) nejvyšší část krajiny Lida. Na jižně exponované hraně roste teplomilné ruderální společenstvo s Artemisia absinthium, Onopordon acanthoides a malou populací Linaria genistifolia (která roste v převážně holých, kamenitých úsecích navážky). Halda výrazně zarůstá směsí dřevin v čele s invazními Ailanthus altissima a Acer negundo. management: ponechání navážky jako vyhlídkového místa, spolu s udržením částečného bezlesí (a redukcí náletů dřevin) by vedlo k udržení stávající biodiversity; jedná se přitom o výjimečný krajinný prvek, jaký se již na jiném místě Lida neopakuje.
12. nepřístupné území
13. velmi zajímavé, obtížně přístupné "ostrovní" území v zahrádkářské kolonii. Část čtvercového háje obsahuje také zbytky zahrádek, část je ovšem dominována duby, habry a jasany a blíží se okraji tvrdého luhu s přechodem do dubohabřiny (analogický,i když mnohem zachovalejší porost je nedaleko po proudu Dunaje, v rezervaci Hrabiny). Bylinné patro však obsahuje převážně silně nitrofilní druhy s častými apofyty (raritou je přežívání Yucca filamentosa). Místy opět masivně zplaňuje Ailanthus altissima.
management: hodnotný a v rámci Lida ojedinělý fragment dubohabřiny, který - ač silně poškozen lidskou činností - tvoří jeden ze základních kamenů krajinné struktury území. Doporučuji zachovat, s redukcí invazních druhů a odpadků.
14. rozsáhlá zahrádkářská kolonie s členitými zahradami, solitérními ovocnými stromy a sečenými trávníky. management: viz obecná doporučení
15. opuštěná zahrádkářská kolonie, obsahující místy téměř neprostupnou jungli ( v keřovém patru dominují Clematis vitalba a Pathenocissus inserta). Jde o kombinaci pronikající lužní krajiny a zbytky zahrádkářských výsadeb, masivně odumírající v silně stinném keřovém patru.
management: lze jak ponechat samovolnému vývoji (směřujícímu k tvrdému luhu), tak - při vložení dostatečné energie - k tvorbě zajímavého prostupného parku s kombinací přirozených i vysázených a již vzrostlých dřevin.
16. nepřístupný areál
17. část zahrádkářské kolonie s opuštěnými okraji; v okolí průseku elektrického vedení masivní populace invazních Solidago canadensis a Solidago gigantea.
management: viz obecná doporučení.
18. opuštěný úsek zahrádkářské kolonie, velmi bohatý na okrasné i ovocné dřeviny a zbytky zahrádkářských kultur. Velmi časté jsou ořešáky (Juglans regia), v keřovém patře masivně zmlazuje Swida sanguinea. Východní okraj je rozvolněnější, s mladšími sukcesními stadii a výraznou populací Solidago canadensis.
management: minimálně zachování cenného stromového patra; krom ovocných stromů také mohutného Populus alba v centrální části polygonu. Z území lze téměř "bez práce" vytvořit cenný park.
19. část zaniklé zahrádkářské kolonie s výrazným stromovým patrem, tvořeným Quercus robur, Populus alba a Fraxinus excelsior. V podrostu směs apofytů a ruderální flóry; význačná je také zjevně expandující populace ozdobnice čínské (Miscanthus sinensis).
management: zásadní je udržení velmi hodnotného stromového patra, tvořeného starými, autochtonními dřevinami.
20. mladší, ale již značně zarůstající plocha, tvořená "kulturní stepí" s dominantní Calamagrostis epigejos a Erigeron annuus. Okrajově obsahuje také několik odumírajících jasanů a skupina masivních a starých dubů letních.
management: udržení "savanovitého" charakteru s rozptýlenými stromovými solitéry
21. malý brownfield s převažující vysokou bylinnou vegetací a sukcesí Populus alba; dominuje Erigeron annuus a Calamagrostis epigejos, v místech s mechanickými disturbancemi se však v náznacích vyskytují i druhy písčin - především malá populace Berteroa incana.
management: odstínění silnice pásem vysokých dřevin, jinak zachování narušovaných plošek.
22. štěrkovitá plocha, rychle podléhající masivní sukcesi topolu a invazi Solidago canadensis a Solidago gigantea. Na holých plochách dominuje populace Ambrosia artemisifolia, častý je však také Artemisia annua. Celé území je pravěpodobně ( se sousedními polygony 20, 33 a 34) součástí staré lužní krajiny ještě před vznikem současného stavu Lida.
management: zásadní je udržení struktury rozptýlených, dominantních stromů a otevřených, mechanicky narušovaných trávníků - charakteru typické podunajské kulturní lužní krajiny.
23. travnatý svah dunajské protipovodňové hráze; dnes převážně sečené společenstvo se směsí druhů ovsíkových luk, psárkových luk a ruderálních městských trávníků.
management: seč jako doteď, mohla by být ovšem diferencovaná (tj. neposečení celé rozlohy trávníku naráz).
24. zastavěné, nepřístupné území
25. parkoviště pod mostem buď zcela bez vegetace, nebo se sešlapovými společenstvy dominovanými Polygonu aviculare.
management: ponechání v současném stavu (pevný povrch není zásadně vhodný).
26. úsek tvrdého luhu s typickým prostorovým členěním na několik keřových pater a velmi vysoké stromové patro, s velmi stinným interiérem a častými liánami (Clematis vitalba, Humulus lupulus). Z lužních lesů Lida jde o nejvíce antropogenně ovlivněný úsek s častými hulicími "plácky", častými pěšinkami a vetším množstvím odpadků. I přesto se zde nachází například značné množství mrtvého dřeva. management: polopřirozený lužní les (viz obecná doporučení); ponechání samovolnému vývoji.
27. bezlesí u břehu s několika skupinkami náletů Populus alba ; trávníky jsou většinou sešlapové, s dominancí ruderálních a invazních druhů. Za zmínku stojí malá populace Xanthium albinum u východního okraje segmentu.
management: krom břehových úprav (viz obecná doporučení) udržení mosaiky bezlesí a dřevinných náletů (tj. zhruba v současném stavu).
28. mladý a hustý porost Populus alba pří břehu řeky; jedná se o mladý tvrdý luh s podrostem Solidago canadensis.
management: ponechat spontánnímu vývoji.
29. luh podobný segmentu 26; frekvence lidských tratolišť a odpadků je o něco nižší.
management: ponechání spontánnímu vývoji.
30. převis silnice - z větší části holá půda s vrstvičkami naplaveného sedimentu v záplavové zóně ; ve vlhčích úsecích s přítomností Sambucus nigra, populus alba a Parietaria officinalis.
management: složením i ekologií se blíží přirozeným skalním převisům. Ponechat v současném stavu.
31. iniciální stadium tvrdého luhu - brownfield zarůstající Populus alba s masivní populací Solidago canadensis; početné pěšinky.
management: ponechání spontánnímu vývoji.
32. pravděpodobně fragment starého luhu se starými duby (Quercus robur); místy masivní invaze Ailanthus altissima. Při povodňovém valu zbytky plotu, místy maivní populace Solidago canadensis. management: udržení "kulturní savany" s ponecháním solitér.
33. masivní solitérní dub letní (Quercus robur), silně zarostlý ochmetem evropským (Loranthus europaeus); pravděpodobně nejstarší a nejcennější dřevina na lokalitě.
management: prvek staré lužní krajiny, který je třeba pravidelně monitorovat a případně dendrologicky zasáhnout.
34. čerstvý brownfield s ojedinělými stromovými solitéry, masivní popluací Senecio canadensis a několika úseky otevřených štěrkovitých biotopů. V nich se místy vyskytuje Petrorhagia prolifera a Ambrosia artemisifolia. Velmi slabě se v území také vyskytuje Senecio inaquidens - jihoafrický neofyt, který se invazně šíří střední Evropou.
management: opět ponechání otevřeného, savanovitého charakteru území s otevřenými štěrkovitými plochami. Využití území - například jako motorkářského cvičiště - je velmi vhodné právě kvůli podstatné úloze mechanických disturbancí.
35. malá navážka pří rozsáhlé betonové ploše, většina je však zarostlá Calamagrostis epigejos. V horní části navážky je zplanělá Yucca filamentosa.
management: zajímavý terénní útvar, ideální by bylo ponechat ho; vhodný by byl například cyklocross.
36. hustý ruderální nálet na navážce - dominuje Ailanthus altissima a Robinia pseudoacacia; místy také mladá sukcese Populus alba. Typická ukázka "globální vegetace" Lida v jeho ruderálnější, jižní části. management: je možné ponechat jak je, nebo proředit a v kontext sousedních ploch nechat vzniknout "ruderální park"
37. rozsáhlá betonová plocha se sporadickou vegetací; přesto se zde vyskytují druhy, podtrhující charakter "betonové stepi" - Chondrilla juncea, Linaria genistifolia,... Na malé navážce ve východní polovině polygonu dokonce zplaňuje pěstovaná Perovskya abrotanoides.
management: lokalita není tak cenná, aby vyžadovala zvláštní zacházení. Nabízí se odstraněn betonového povrchu a začlenění do navazující lužní krajiny.
38. výsadba borovice černé (Pinus nigra).
management: porost bez biologického nebo krajinářského významu.
39. malý labyrint odpadky značně zaházených plošek; převažují betonové plochy a jejich okraje s primitivními půdami a převážně sukulentní vegetací; dominuje Sedum hispanicum, Portulaca oleracea. Zajímavá je "mikromosaika" podmáčených i suchých plošek s vyšší vegetací na hlubších půdách. Zbytek segmentu je pak tvořen různě starými nálety dominovanými Ailanthus altissima.
management: opět ukázka strukturně pestré směsi autochtonních a invazních druhů na čistě antropogenním povrchu; odstraněním odpadků lze docílit zajímavou "parkovou" strukturu.
40. drobný ostrůvek mohutného eutrofního náletu s dominancí Ailanthus altissima; podrost je tvořen převážně ruderálními druhy a Clematis vitalba.
management: lze ponechat spontánnímu vývoji, který bude nejspíš směřovat k nějaké formě lužního lesa.
41. nepřístupný areál
42. parkovitá plocha s několika stromovými solitéry, zřejmě částečně i zbytek bývalé zahrady. management: bez většího významu, vhodné je ponechat stromové solitéry.
43. nejrozsáhlejší a nejzachovalejší úsek lužního lesa v celém Lidu. Strukturně velmi pestrý lužní les zahrnuje jak husté, téměř pralesovité úseky, tak zarostlé paloučky nebo světlinky. Zjevná je historická manipulace s terénem - časté jsou všelijaké prohlubně, zbytky staveb etc.... Jedná se o tvrdý luh - krom masivních topolů černých jsou časté také husté shluky Populus alba, řidšeji také Ailanthus altissima. Vzácněji se ve stromovém patře objevuje Ulmus laevis nebo introdukovaný Celtis occidentalis. Keřové patro je téměř čistě dominováno Cornus sanguinea; bylinné je pak velmi řídké a sporadické (vzhledem k nedostatku světla u dna porostu), na světlinkách je však - krom obligátních nitrofytů - častý také Parietaria officinalis.
V celém porostu je masivní množství mrtvého dřeva a jedná se tak o velmi cenné lesní společenstvo, ačkoliv lužní dynamika je silně poškozena narušením hydrologického režimu. Porost je také dějištěm značného množství neveřejných lidských aktivit.
management: ponechat bez zásahu - striktně. Obnovení hydrologického režimu viz obecná doporučení.
44. úzký pruh měkkého luhu se Salix fragilis a Populus alba na silně antropogenně upraveném břehu. Chybí vlhkomilné druhy, přesto zřejmě při povodních dochází k částečnému přeplavování a akumulaci písčitých sedimentů. Místy je zpevněný břeh narušen a vyskytují se přirozenější zálivy s fragmenty vlhkomilné vegetace.
management: ponechat bez zásahu.
45. drobný fragment měkkého luhu - velmi mladý a hustý porost Populus alba se sporadickým podrostem, tvořeným především Solidago canadensis a Solidago gigantea.
management: bez zásahu.
56. bývalá podunajská loučka, dnes z větší části nálet topolu černého se zbytky brownfieldových porostů, tvořených převážně Solidago gigantea a Solidago canadensis. U břehové pěšinky se vyskytuje malá populace Xanthium albinum.
management: zde doporučuji obnovení loučky sečením; několik spontánně rostoucích topolů lze ponechat jako solitérní dřeviny.
57. "benzínkový" brownfield, který je však poměrně pestrý. Jde zřejmě o pozůstatek hodnotného, teplomilného brownfieldu s Artemisia absinthium.
management: udržení bezlesí a občasná seč nebo mechanické narušování.
58. svah tramvajové trati s mosaikou vysetého trávníku a různě hustých náletů Populus alba. V severní části je vegetace iniciálním stadiem tvrdého luhu.
management: ponechat bez zásahu.
59. bizarní "tůňka" pod mostem - vodní ploška s fragmenty vlhkomilné vegetace. Několik trsů Typha angustifolia, při břehu také Rorripa sylvetsris. Hodnotný a atraktivní antropogenní biotop.
management: ponechat bez zásahu.
60. bývalý atletický ovál, dnes zarostlý vysokým brownfieldem s dominantním Artemisia vulgaris. Vzhledem k pokročilému sukcesnímu stadiu neobsahuje vzácnější druhy otevřených stanovišť. management: bez výraznější biologické hodnoty.
61. obdoba polygonu 23 - sečené trávníky protipovodňového valu.
management: změna režimu seče na ploškovitý.
Mapa stáří biotopů. Světlé biotopy jsou ty nejmladší, tmavě červené starší jak 70. let. Nevybarvené úseky byly uzavřené areály.
